Guitar Hero - recenze č. 1

4. listopadu 2011 v 16:12 | Mr. Madrak |  Kytaristi
Na mém blogu jsem zveřejnil jednu z mnoha recenzí. Tato je však na album Guitar Heroes a tak si myslím, že se hodí i na tento blog...
Rok vydání: 2007
Obal:
recenze:
Tohoto alba jsem si všimnul již dříve. Podobných alb s názvem Guitar Heroes je tisíce tak v čem je toto vyjímečné? Takřka ničím, jenomže kytaristi na tomto albu jsou finská kytarová elita. Každý dostal za úkol svůj styl hraní ukázat v instrumentálních skladbách na tomto albu. První píseň je ukázka všech kytaristů - nejdřív hrají společně a pak má každý sólo po deseti vteřinách - a pochopitelně každé sólo od sebe perfektně rozeznáte. Myslím si tedy, že vrchol alba je hned na začátku právě v této skladbě. Pak první nastupuje na scénu Alexi Laiho z Children Of Bodom. Nemůžu si pomoct, ale zdá se mi, že se mohl v instrumentální skladbě prezentovat o trošku lépe. Ale zato saje z toho jeho styl a to je důležité. Další píseň je z dílny Mr. Craba. Po pravdě čekal jsem něco méně kvalitnějšího, jeho písnička je ale hodně dobrá a i celkem zábavná - jde z ní cítit dobrý a svěží nápad. Následující část je opět z kapely Children of the Bodom, tentokrát ale pod režijí druhého kytaristy Roopa Latvali. Ze začátku mi přijde, že píseň ovlivňují až moc bicí, což by nemělo být, když si vezmete, že písnička má prezentovat spíše kytaristu. Celá píseň mi přijde jako by se hodila spíše do nějaké videohry, i když i tak je dost zábavná, tvrdá a nápaditá a baví mě více než od Alexiho (kdo by to řekl, že?). Po ní nastupuje na scénu Emmpu z Nightwish další z vrchních klenotů finské hudby. Píseň začíná pozvolna jednoduše akusticky a akustickou kytaru pro údiv všech neodendavá ani v následujících vteřinách. Naopak přejde do hudby, která sice nevystihuje jeho styl, ale je dost nápaditá tím že působým takovým staro-egypským zvukem - nic extra kytarově složitého, každopádně rozhodně dobře paslouchatelné. Nastupuje Euge Valovirta - o kterém abych se přiznal jsem nikdy neslyšel - se svou coutryově laděnou písničkou, která se mi na album líbyla mnohem více, než písně kytaristů od kterých jsem čekal jen to nejlepší. Píseň je chytlavá a stále skvělá a dostatečně kytarová! Pak country nálada pomine a nastoupí temnější Esa Holopainen z Amorphis skladba je chvílemi zajímavá, občas mne ale i nudí. Následuje bratra Marca Hietali z Nightwish a zároveň kytarista skupiny Tarot Zachary. Jeho píseň je celkem zábavná a rychlá, ale na druhou stranu nic extra. A pak je další kytarista kterého neznám. Píseň má pomalý rozjezd ale brzo se rozjede. Možná se mi to zdá umělec ale upadá do stereotypu svých kolegů z tohoto alba. I přesto je píseň dobrá na poslech. Ani další kytarista můj dojem nezlepšuje. Důstojnou tečku však dělá Timo Tolkki svou písní s úvodem jako z kostela a pak sice nudným a pomalým rozjezdem ale dobrou a zajímavou technikou. Zkrátka zajímavé album pro jeden poslech, poučný materiál pro kytaristy. Nic víc, nic míň.
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 7,5/10
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama